Oceňování duševního vlastnictví

K oceňování duševního vlastnictví  podniku dochází zejména při:

• due dilligence
• převodu nehmotného majetku na jiný subjekt
• dělení a slučování obchodních společností
• zakládání podniku se zahraniční majetkovou účastí, spin-off firem
• nepeněžitých vkladech do základního kapitálu obchodních společností
• zástavě nehmotného majetku
• konkurzu a narovnání,
• z reklamních důvodů
• stanovení přiměřeného zadostiučinění při nekalé soutěži a porušování průmyslových práv
• uzavírání licenčních smluv
• transferu technologií

Oceňování provádí Ing. Jiří Sedlák jako soudní znalec v oboru ekonomika – oceňování nehmotného majetku  (ZNALECKÉ POSUDKY ) nebo společnost PatentCentrum Sedlák & Partners s. r. o. jako držitel koncese „Oceňování nehmotného majetku“.

Pro oceňování duševního vlastnictví se používá celá řada metod, z nichž nejčastěji používané jsou tzv. výnosové metody, např. metoda licenční analogie. Ta je založena na úvaze, že hodnota duševního vlastnictví se rovná hodnotě, kterou by podnik zaplatil, pokud by potřebné znalosti či práva nevlastnil, a musel je získávat od jiného subjektu, tzn. musel by uzavírat licenční smlouvu a za předmět licence platit. Hodnota duševního vlastnictví jako nehmotného majetku se stanoví jako součet ročních diskontovaných licenčních poplatků za tuto hypotetickou  licenci. Oceňování je upraveno v zák. č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů